Květen 2010

Prostě spousta mých keců

16. května 2010 v 14:56 Moje kecíky
Hojte všichni,
Ani nevím jestli sem ještě někdo chodí nejspíš už ne a no abych pravdu řekla,ani se tomu nedivím skoro rok sem nic nepřibylo,ale to víte začátek střední a tak nějak...no bylo toho dost.Pokud to někdo bude číst asi si bude říkat proč to sem vlastně píšu.Sama nevím co mě k tomu vede.S blogem pokračovat zatím nechci i když sem si s ním prožila parádní věci,no ale časy se mění.A to je možná ten důvod,proč sem se rozhodla zase zavítat na blog a vzpomenout si jaké to vlastně je,zase psát články,zase být ve spojení s virtuálním světem,být anonymní....Vlastně nevím od čeho bych začla...stalo se toho hodně,ale přece jenom bych ráda nějak začala.Zrovna dneska se prostě z toho všeho potřebuju vyzpovídat a přitom to nechci nikomu říct.Melu nesmysly,ptž kdokoliv přijde na tuhle stránku si přečte co tady píšu,ale tak to už je jedno.Nebudu skrývat moje city.Venku prší,já se sluchátkama v uších,kde mi hraje Goodbye my lover a já mám parádní depku....Zrovna dneska to na mě všechno přišlo a to včera jsem byla šťastná...nejvíc šťastná.Zamilovala jsem se.Všechno bylo parádní,supr...cítím se paronoidně....možná to ani není tak jak si to myslím,ale zrovna teď mi připadá,že má někoho jinýho....no a jelikož já jsem to s ním myslela fakt dobře...no asi to všichni znáte....Už ani nevím co mám psát,ptž tohle je vlastně všechno úplně naivní...já jsem nejvíc naivní,ptž jsem si zase něco myslela...Ono toho asi nebylo málo,asi mě ten život chce zase srazit na kolena,ale já si říkám,že se na ty kolena srazit nenechám.S čistým svědomým můžu říct,že já mu říkala pravdu,že já to myslela vážně.Nesnáším lidi,co mi tvrděj jak moc mě milujou a pak na druhej den tě kopnou do prdele...a nejhorší je...co je na tom vlastně nejhorší??To že mě odkopl a nebo to že mi lhal...celou dobu...Vidíte a to jsem si myslela,jak si tady nebudu vylívat srdíčko.No jenže stalo se a když vidím těch písmenek co mám napsaný nad sebou...nechcou se mi mazat....možná mi ještě někdy připomenou jak sem byla blbá a možná taky to,jak jsem byla naivní...a nebo je to procitnutí z růžového snu??Nwm nedokážu to posoudit...Už mi přijde že neumím rozumně uvažovat,nedokážu rozumně přemýšlet,nevím co si o tom všem myslet.A už zase se opakuju,ale můj život je taky pořád dokolečka...stereotyp...strašnej stereotyp...černobílej svět kolem mně,mě zase začíná ohrožovat a barevný svět se rozpouští...nastupuje stereotyp...zklamání....štěstí...duhovej svět....mračna....zklamání a to několikrát za sebou....jak dlouho to člověk vůbec může vydržet....kolikrát může být srdce zlomené než se úplně rozpadne...kolik milovaných lidí můžeš ztratit než se ztratíš s nima?a kolik času mi vůbec ještě zbývá?Do háje....už je to tady zase...vzpomínky....všude kam se podívám mě dohání....jsou rychlejší než já....nemůžu jim uniknout,takže jen nečině hledím na to,jak se moje oči ukryvají pod potokem slané vody...vidím jen to jak na oknech stékají studené kapky vody,venku je neskutečně hnusně a v mé duši je to stejný....ale dost už bylo toho všeho,stejně pochybuju že někdo ve čtení došel až sem....já sama bych to dávno vzdala,takový kecy jaký tady melu,no ale je to ze mě venku,nedá se říct,že bych se cítila líp,ale určitá tíha ze mě spadla a možná že se konečně dozvím jak to vlastně všechno je,tak se všichni mějte nádherně a já valím do toho šedého deštivého dne:)